Jmenuji se Martin Zikmund. Přátelé mi říkají Maverick. Ano ten Maverick z Top Gun, protože jako on i já bývám “divokej a nebezpečnej” 😁
Narodil jsem se v roce 1982 na Mělníku. Od malička bojuji s handicapem, který porážím. No jasně, protože “Maverick”. Bavím se životem podle svého a nepřipouštím si slovo „Nejde“. Vystudoval jsem střední školu se zaměřením na Veřejnou správu. Odmaturoval a věděl, že tohle mě bavit nebude. Svůj čas plně věnuji sportu, práci a přátelům. Sport naplňuje můj život od A do Z. Sport byl, je a bude, vždy součástí celé rodiny. Můj taťka byl sportovec a já se vždy snažil jít v jeho stopách. Nemohl jsem hrát fotbal jako on, proto jsem si vybral jiné sporty. Florbal, parahokej, handbike, streetdance a nakonec i ten běh a parapaddleboard. Nikoho by asi nenapadlo, že člověk s handicapem jako já bude běhat. Sportuji celý rok a každý den. Motivaci nepotřebuji hledat, vytváří se mi sama. Stačí se podívat okolo sebe a vidím ji. Vidím ty spadlé brady lidí okolo mě, když mě někde potkají na závodech, zápasech, nebo jen tak na projížďce na handbiku. Jejich výraz je jasný. Hraji parahokej, florbal mi přirostl k srdci na škole. Miluju kolo, proto využívám handbike na vyčištění hlavy v přírodě. Paddleboard na vyblbnutí na vodě a letní trénink. Běh na sáhnutí si na dno a utvrzení, že to co dělám, nedělám jen pro sebe, ale i pro ostatní. Plním si své sportovní sny a cíle. Provází mě úspěchy i neúspěchy. Úspěchy mě těší, neúspěchy motivují, být příště lepší.
Svůj cíl vidět svoji rodinu dojatou nad mým úspěchem jsem si již splnil.
„Život se dá užívat i s handicapem“
